Bikolka jede na Vueltu – Honza Hirt olé

Vuelta byla poslední Grand Tour, která chyběla kamarádům z Bikolky ke zkompletování, a když jsem doma dostal schválenou výjezdní doložku k narozeninám, byla volba jasná.

Ostatně s ohledem na relativně brzké termíny Gira, kdy je potřeba domluvit se opravdu včas, a prázdninové termíny Tour, kdy jsou všichni na rodinné dovolené, se zářiový termín Vuelty nabízel také díky možnosti relativně delší doby plánování.

Nejbolestivější rozhodnutí bylo ohledně kol. Brát si bike do letadla jsme zavrhli předem. Přestože by to možná šlo domluvit a zaplatit, byly v rámci dostupného času dojezdové vzdálenosti „letiště – etapa“ příliš velké. Takže jsme hledali půjčovny. Přeci jenom si chcete vyzkoušet kopce, které čekají na závodníky, na vlastní kůži (nohy). Bohužel ale žádná půjčovna v rozumné vzdálenosti od Andory nevyšla, takže už doma jsme mohli odškrtnout jeden plánovaný výdaj a zabalit o nějakou tu výbavu méně.

Povinná zastávka Barcelona

Z rozpisu etap jsme si vybrali horské finále v Andoře, které nabízelo možnost shlédnout dvě etapy. Tím se vlastně rozhodlo, kdy a kam letíme. A protože Andorra je cca 200km od Barcelony, bylo jasné, že bude také nějaká ta kultura. Poměrně rychle jsme se shodli, že ještě před odjezdem do hor se podíváme na Camp Nou a Sagradu.

Povinná zastávka sportovního fandy stadion Camp Nou.

Na obě atrakce jsem zakoupil vstupenky online předem, což speciálně v případě Sagrady je asi jediná možnost, aby se tam člověk dostal.

Na Camp Nou (proč se to u nás říká obráceně?) bylo celkem pusto, možná protože o ulici vedle demonstrovali skoro všichni Katalánci o nezávislost. Přestože demonstrace byla obrovská, v novinách psali snad milión lidí, a my byli o ulici vedle, a nijak nám to návštěvu stadionu nezkomplikovalo. Dokonce nás demonstranti směřující na náměstí odnavigovali na správnou stranu stadionu.

První a jedinou noc v Barceloně jsme přespali v bytě pronajatým přes Airbnb, bylo to ok, ale měli tam brouky.

Zapůjčení auta v půjčovně Sixt na autobusovém nádraží proběhlo druhý den bez problémů, dokonce jsme předem v ČR připravenou online rezervaci předělali, protože by to vyšlo zbytečně draze. Nakonec jsme si půjčili jedno velké 9. místné auto namísto dvou osobáků a dohodli se, že si v půjčovně uskladníme bagáž, abychom jí nemuseli tahat sebou na prohlídku Sagrady.

Andorra a Coma Pedrosa

Když už jsme nesehnali kola, chtěli jsme podniknout nějaký ten výšlap. Logicky se nabízelo zdolat nejvyšší horu Andorry Comu Pedrosa. Po přejezdu z Barcelony jsme se tedy zakempovali v zatáčce pod lyžařským střediskem nad městečkem Arinsal.

Náš kemp na odpočívadlu mezi lyžařským střediskem a Arinsalem (kliknutím se otevře mapa).

Ráno jsme zhltli nějakou tu snídani, pobalili a autem se přesunuli dolu na začátek stoupání. Nahoru se jde po turistické trase a je to celkem náročné. První část je lesem do takového údolí pod horou.

Stoupání na Comu Pedrosu, rozcestí pod horskou chatou.

Po procházce údolím se stoupá k jezeru a následuje finále, výstup na vrchol. Až nahoru jsem nedošel, zapíchnul jsem to cca 500m od vrcholu. Tak nějak jsem si myslel: „Dám si ráno tatranku, vyběhnu nahoru, dolů, někde na klid obídek a pak rychle přesun na etapu, než nám zavřou silnice“.

Nahoru cestou nahoru.

Dlouho to šlo, ale pod závěrečným stoupáním od jezera na vrchol mě přepadl hlaďák. Od jezera jsme navíc zvolili kratší ale asi obtížnější cestu, kde to občas bylo nutné vzít po čtyřech a nešlápnout moc vedle. Asi si to chce výstup naplánovat trochu více na klid, má 7,2 km s převýšením cca 1400 m. Na úplný vrchol to nakonec v dostupném času zvládnul vyběhnout jen jeden z nás. Celkově nám celé skupině výstup a sestup zpět k autu trval přibližně 7 hodin včetně svačiny v horské chatě v údolí po cestě zpět.

Kousek pod vrcholem Comy Pedrosy.

První etapa

Po sestupu z Comy Pedrosy jsme se přesunuli na cílové stoupání 18. etapy. Nejkratší cesta již byla z hlavního města Andorry zavřená, Waze nás ale naštěstí odnavigoval přes vedlejší kopec, takže jsme se vymotali u zátarasu cca 2 km od cíle. Hlídkující policista nás sice nechtěl pustit, že není kde parkovat a místa musí zůstat volná pro organizační kolonu, ale nakonec nás pustil dál pod příslibem, že se pokusíme najít něco mimo rezervované plochy. Popojeli jsme jen kousek, našli lesní cestu, kde se dalo zaparkovat, aniž bychom někomu překáželi, a zakempovali se v lese cca 500m od cíle.

Kemp v lese cca 500m od cíle.

Následující den jsme trávili poflakováním, fotbálkem s policisty, prohlídkou cíle a parku Naturlandie (nejedná se o nuda park) a čekali na příjezd pelotonu.

Závodnicí se kolem nás prořítili celkem rychle, přeci jenom kopec v závěru nebyl tak prudký a již se finišovalo do cíle. Ale byl spíše takový bonus, předkrm před finální krátkou horskou etapou, takže vše ok.

Miguel Angel Lopez a Enric Mas.

Hezké bylo, že si Honza Hirt přijel plácnout, když se vracel z cíle dolů do základního tábora. Drobnost, ale potěší to, když závodník ukáže : „Čau kluci, viděl jsem vás, dík za podporu“.

Honza Hirt (foto Vadko)

Druhá etapa

Když jsme vstřebali zážitky z první etapy, bylo již příliš pozdě někam se přesouvat a hledat klidné místo na přespání. Zásob jsme měli dost, a tak jsme se rozhodli, že zůstaneme na místě a na etapu se přesuneme až zítra. Je důležité prozkoumat trasu etapy a možného transferu. Věděli jsme, že kopec, kam se chceme jít koukat, je přímo na svahu nad městem, a že těžko zavřou celé město. Další den ráno jsme se přesunuli do městečka, kterým etapa projížděla 2x a našli nejbližší parkovací místo u zátarasu do již zavřeného stoupání. Stoupání jsme vyběhnuli pěšky asi do 2/3 a pečlivě si vybrali místo v prudké zatáčce slibující divácké zážitky.

Fanoušek jede na pozici.

V zatáčce se kromě nás utábořili místní fanoušci a také John se svou manželkou z Kanady, který hned poznal, že naše vlajka je vlastně hokejová a tak jsme dvě hodiny hezky pokecali, jak se v zimě hraje hokej na rybníku u nás a v Kanadě. Tohle čekání, pokec s ostatními fanoušky, povzbuzování kolem jedoucích cyklistů, kteří se pokouší vysápat na stejné stoupání jako za chvilku profíci, je to, co dělá atmosféru závodu..Atmosféru navíc korunovalo, když Vadim vykouzlil dva pekáče grilovaných kuřat.

Protože jsme si vybrali šikanu, kde byl profil určitě přes 10% a jelo se tudy 2x, bylo na co koukat. První průjezd se favorité ještě trochu šetřili, druhý už se do toho šlo natvrdo.

Pierre Rolland a Fabio Aru.

Michal Kwiatkowski, Vincenzo Nibali a Thomas De Gendt.

Opět nás potěšil Honza Hirt, který odvedl práci v kopci pod námi a u nás se zastavil a věnoval nám bidon. Vyrval mu ho sice z ruky kamarád v tričku Sagan, ale aspoň takto zpětně mohu Honzu ujistit, že opravdu patřil k nám.


Předávka bidonu (foto Vadko).

Bidon od Honzy Hirta.

Vincenzo druhý průjezd (foto Vadko)

Po skončení etapy jsme se v dopravním chaosu pokoušeli dostat kousek ven z Andorry, blíže k Barceloně do nějakého kempu. Kolem nás v tom mumraji projížděli závodníci, až jsem se o ně trochu bál. Měli totiž týmové autobusy zaparkované až na hraničním přechodu Andorra – Španělsko, asi se ještě po etapě přesouvali blíže k poslední etapě v Madridu.

My jsme se večer ubytovali v kempu. Sedm lidí, jedna celta, jedno auto, teplá voda 53 Euro. Aspoň poletíme zpátky vymydlení.

Spaní v kempu.

Domů

Poslední den – odlet z Barcelony. Vše proběhlo víceméně ok. Perfektní bylo, že autopůjčovna Sixt má pobočku přímo na terminálu, člověk zajede do garáže, vrátí auto a výtahem vyjede na odbavení.

Trochu zmatky v tom měla dáma na přepážce. Přestože jsme tam byli včas, kdyby to letělo dle plánu, měli bychom to asi dost napjatý. Pak už jen trochu srandy a drbů s letuškami a byli jsme zpět doma.


Doprava: letadlem, autem z půjčovny.

Poplatky na hlavu: letenka (6600 Kč) , ubytování v Barceloně (520Kč), autopůjčovna (1320 Kč), dálniční poplatky (100 Kč), spaní v kempu (205 Kč), vstupy na atrakce v Barceloně (1080 Kč), MHD v Barceloně (200 Kč), palivo (250 Kč) + vlastní spotřeba, všichni se celkem vešli do 13.000,- Kč na hlavu.

Spaní: 1x Airbnb, 3x venku, 1x v kempu.


 

3 komentáře: „Bikolka jede na Vueltu – Honza Hirt olé

    • 3. 12. 2018 (9:32)
      Permalink

      Obdivuju, závidím, ale hlavně vám to přeju! No, třeba taky něco podobného spáchám – ale asi až budu v důchodu 😀 Což je ostatně zanedlouho…
      V závěru v souhrnu uvádíš, s jakými financemi je třeba počítat – ale konkrétní výši poplatků jsi nenapsal. Je možné to doplnit? Uvítal bych to asi nejen já, díky.

      Reagovat
      • 3. 12. 2018 (17:57)
        Permalink

        Ahoj, je to trochu zavádějící, protože nás bylo 7, a to se pak lépe rozpočítají položky jako auto apod. Náklady na hlavu v Kč: letenka 6600, ubytování Barcelona 520, vstupy na atrakce v Barceloně 1080, kemp 205, autopůjčovna 1320, zbytek cca 2500 bylo palivo, dálniční poplatky, jídlo, pojistky, parkování na letišti v Praze apod. Všichni se vešli komplet do 13 tis.Kč bez nějakého omezování. Přihodím to i do článku..děkuji, R

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *