Prázdninová Bikolka si na tento rok naplánovala ambiciózní cíl. V Litvínově sednout na kolo a dojet k moři…je to vždy taková lákavá představa, vyjet z domova a dojet až k moři.


Na startu v Litvínově.


Přesun Německem

Aby to dostalo reálné obrysy, domluvili jsme se, že to nejblíže máme k Baltu. Navíc podél hranice mezi Německem a Polskem, podél Odry, vede prakticky až k moři cyklostezka, takže se dá z větší části vyhnout hlavním silničním tahům.


Přejezd Krušných hor.

Vyrazili jsme tedy z Litvínova, přejeli Krušné hory a následně pokračovali podél hranice s Německem až do Ostrova nad Děčínem. Po večeři v kempu pod Císařem jsme překročili hranici a rozbili první tábor.


Ráno protáhnout a zpátky do sedla.

Druhý den se odpojili dva kamarádi, kteří nás část cesty během víkendu doprovázeli a museli to otočit zpět domu.

Německem jsme projeli šikmo směrem na Königstein, Chotěbuz a Guben k polské hranici, abychom se dostali na vyhlídnutou cyklostezku k Baltu vedoucí podél hraniční řeky Odry. Druhou noc jsme přečkali u jednoho rybníka a třetí v rozestavěném kempu po trase.


Podél Odry k Baltu

Dále jsme pokračovali již po cyklostezce směrem k Baltu. Je to rovina a pěkně to odsýpá. Krajina to sice není nijak dramatická, ale říční niva, slepá ramena a různé tůně vytváří koukatelnou kulisu. Naložené kolo pěkně valí, člověk potkává a zdraví ostatní výletníky a do města se z cyklostezky sjede spíše jen z důvodu potřeby nákupu či oběda.


Čtvrtou noc jsme spali na břehu řeky, a přestože bylo hezky, stavěli ti méně odvážní z nás vnitřní část stanu bez tropika jako moskytiéru, aby nás ty potvory nesežraly.

Kemp na břehu Odry.

Místo na spaní se vždycky nějaké najde. Výhodou je, že terén je lehký a lze při hledání vhodného (posekaného) plácku překonat mnohem větší vzdálenosti než někde v horách.

Další noc jsme přečkali v kempu a šestý den jízdy jsme konečně dorazili k Baltu. Nejdříve rozhledna s výhledem na něco, co určitě už je moře (zátoka u městečka Rieth), pak regulérní v Ueckermünde.


Už jsme u moře?

Domluvili jsme se, že si etapu ještě trochu natáhneme a pokusíme se dostat až na poloostrov Usedom. Protože po silnici by to byla velká zajížďka, v mapě jsme si našli přívoz (poblíž Kamp-Karnin) a zběsile k němu šlapali, než padne tma.

K přívozu jsme samozřejmě dojeli až po jeho uzavření.  Když jsme trochu zoufale řešili co dál, kam se vrátit na přespání, slovo dalo slovo (už ani nevím, kdo to domluvil) a dohodli jsme se s vedle kotvícím rybářem, že nás za pár kaček převeze na své bárce.

Námořník měl pochopení, ostatně námořník je trochu něco jako cyklista, a zavelel k nalodění. K mému překvapení nás do člunu naskládal i s koly všechny najednou a Bikolka vyrazila na svou první plavbu po moři.


Konečně moře

Na Usedomu už nebyl čas na nějaké dlouhé hledání místa na spaní, stany jsme postavili na prvním trochu posekaném plácku vedle silnice.

Následující den jsme už konečně chtěli skočit do vln. Šlapali jsme po písečné šotolině borovým hájem a náhodně vybrali jednu odbočku na pláž. Samozřejmě, že jsme se vymotali zrovna na nuda pláži. Nenápadné pohledy slunících se nudistů čekali, až si ti zpocení klucí sundají elasťáky a půjdou si opláchnout zapařené pozadí. A tak se také po tematickém fotu stalo, jelikož každý člen Bikolky je v jádru rozený naturista.


Konečně u moře.

Zbytek dne jsme si užívali a odpočívali. Přesunuli jsme se na oběd do pobřežního městečka Ahlbeck a pak jsme se také zajeli podívat na koupačku směrem do Polska.


Poslední noc jsme přečkali v typickém pobřežním borovém lesíku.

Závěrečný den jsme ještě objeli nějaké ty místní atrakce a postupně točili k místu, odjezdu.  Zpět jsme totiž jeli autem. Bratrův soused, fanoušek cyklistiky, přislíbil, že pro nás zajede dodávkou, kam se vejdeme všichni včetně kol.  Našli jsme se bez problémů a po nočním přesunu jsme úspěšně dorazili zpět do ČR…

..jo a do toho Kolbřehu jsem nakonec až nedojeli, ale tématicky to znělo jako dobrá cílová destinace :).


I do dodávky jsme se kupodivu vešli.


PS: Článek jsem napsal s velkým časovým odstupem (vlastně skoro po 10 letech, Bikolka se uskutečnila 2009). Za možné dějové a geografické nepřesnosti se účastníkům předem omlouvám.